Vernisáž: 7. dubna 2022 od 18 hodin
Galerie za Galerií, Tomkova ulice 139/22
Slova jsou síla. Mohou být konstruktivní nebo destruktivní. Diktují, jak čteme naši minulost, jak vnímáme současnost a jak si představujeme naši budoucnost. Slova vytvářejí filtry, pomocí kterých vidíme svět kolem nás. Obsahují zbraně na protest proti statu quo a pro žádání změny. Jsou to zárodky, ze kterých vyrůstají myšlenky, víra, přesvědčení, solidarita, vzpoura, nenávist nebo láska. Mají schopnost pomáhat, uzdravovat, bránit, zraňovat, obtěžovat, hypnotizovat, humanizovat, ctít, děsit, ponižovat a pokořovat.
Jedno konkrétní slovo je ústředním tématem projektu s názvem „Před nebo po“ (Before or After). Je to spojení „nebo“. Toto slovo se používá k propojení alternativ: jedná se o gramatickou zkratku, která označuje, že může nastat jeden nebo více případů, které spojuje. Politika tohoto slova je však velmi složitá. Je to symbol ničící přesnost a může naznačovat inkluzivní nebo exkluzivní přístup. Toto obojaké jazykové zařízení implikuje šedou oblast jazyka, otevírá pole neurčitosti. Může vést ke zmatku, nejednoznačnosti, kognitivní disonanci, tvrzením vedoucím k nulitě, neklasifikovatelným požadavkům, nebo tvrzením, která nejsou ani pro, ani proti.
Slogany z feministických protestů jsou kolážovou intervencí nahrazeny novými, které zdánlivě podkopávají odhodlání dokumentovaného disentu. “Left or right”, “magic or logic”, “yesterday or tomorrow”, “cool or hot”, “kiss or kick” atd. jsou rozpory, které z protestu odebírají jakoukoli programovou logiku. Slogan obvykle zahrnuje frustrace a požadavky věci, která je destilovaná na několik slov, a je navržen tak, aby vytvořil přívrženství a vytvořil energii. Poetická slovní hříčka ve sloganu je často ústřední, přičemž opakování, rým a paralelismus mají všechny role. Tvrzení nových sloganů koketují s rétorickou povahou sloganů protestů, s jejich libostí, stručností, nápadnými formulacemi, jasným a výstižným obsahem. Zavádějí však radikální rozkol, disjunkci mezi významem, poselstvím, logikou, pravdou, tak aby se manifestační volání staly jakýmsi zamyšlením nad textovým tajemstvím, které se staví proti všem formám doktrinálního stoupenství.
„Před nebo po“ je experiment s aktualizací konkrétního historického fenoménu: feministické protesty a osvobození žen od „pro nebo proti“. Ženy ve fotkách-kolážích odvážně projevují svou zdrženlivost a váhání jako nový druh protestu — protest, který již neusiluje jenom o práva žen v mužském světě, ale mění pravidla hry a smysl protestu úplně. Přesvědčení, s nímž ženy na obrázcích drží prapory jejich nerozhodnosti, nejistoty a pochybností, nutí člověka myslet na dialektickou povahu protestů a na skutečnou podvratnost ve zdánlivým nedostatku politického programu.
Anetta Mona Chișa a Lucia Tkáčová spolupracují od roku 2000. Jádrem jejich spolupráce je jejich snaha najít způsob, jak sladit politickou s estetickou platností umění. Bojana Pejić píše, že jejich praxe, která je „tak vizuální jako i teoretická, nespočívá v utopickém snu o spojení života a umění, ale otevírá možnost uvažovat o umění i životě jinak. Pracujíc proti našemu postpolitickému a postfeministickému světu vyjadřují svůj feministický skepticismus narušující povrch současnosti, odhalujíc v jeho hloubce působení kapitalistické moci, zpochybňují jeho účinky na uměleckou tvorbu a společnost, jak ji známe.“ (Pejić, 2019)
Mezi jejich nedávné výstavy patří Floating Utopias, Lunds konsthall, Lund, 2020; Gegenwarten | Presences, city of Chemnitz, 2020; Relational Economies: Labor over Capital, The 8th Floor, New York, 2019; The Influencing Machine, galerie Nicodim, Bukurešť (2019); a chaotiC MutaTion, a cAnvas Leak, Sandwich Gallery, Bukurešť, 2018 (sólo); Multilogues on the Now: On Health, Work and Emotions, Display, Praha (2018); a no, VoLcanic attach, a hiT, a Muse, Museumcultuur Strombeek / Gent, 2018 (sólo); How Long Is Now ?, KINDL, Berlin (2016); ah, souL in A coMa, aCt naive, atTack, GAK, Bremen, 2015 (sólo).
Žijí a pracují v Praze a Vyhnech nedaleko Bánské Štiavnice, SK. www.chitka.info
in English:
Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová — Before or After
Words are power. They can be constructive or destructive. They dictate how we read our pasts, how we perceive our presents and how we imagine our futures. Words create filters through which we view the world around us. They contain weapons for protesting against the status quo and for demanding change. They are seeds that grow ideas, beliefs, convictions, solidarity, rebellion, hatred or love. They have the ability to help, to heal, to hinder, to hurt, to harass, to hypnotise, to humanise, to honour, to horrify, to humiliate and to humble.
One particular word is central to the project entitled „Before or After”. It is the conjunction “or”. This word is used to link alternatives: it is a grammatical shortcut indicating that one or more of the cases it connects may occur. However, the politics of this word is highly intricate. It is an accuracy-destroying symbol and it might suggest an inclusive or exclusive attitude. This “Janus-faced” linguistic device implies a grey area of language, it opens the field of indeterminacy. It can lead to confusion, ambiguity, cognitive dissonance, statements resulting in a nullity, unclassifiable demands, or affirmations which are neither for nor against.
Through a collage intervention, the slogans from feminist protests are replaced with new ones which seem to undermine the determination of the dissent they document. “Left or right”, “magic or logic”, “yesterday or tomorrow”, “cool or hot”, “kiss or kick” etc. are contradictions that take any programmatic logic away from the protest. Usually a slogan encompasses the frustrations and demands of a cause distilled to a handful of words and is designed to build a following and to create energy. Poetic wordplay in a slogan is often central, with repetition, rhyme, and parallelism all having roles. The claims of the new slogans flirt with the rhetorical nature of protests’ taglines, with their likeability, brevity, striking formulations, clear and concise content. However, they introduce a radical split, a disjunction between meaning, message, logic, truth, so that the rallying cries become a kind of brooding on textual mysteries that oppose all forms of doctrinal adherence.
“Before or After” is an experiment in actualisation of a specific historical phenomenon: feminist protests and the liberation of women from the “for or against”. The women in the collaged images manifest boldly their incertitude and hesitation as a new kind of protest – one that does not any longer seek women’s rights in a man’s world but changes the rules of the game and the meaning of protest altogether. The conviction with which the women in the pictures hold the banners of their irresolution, uncertainty and doubt makes one think of the dialectical nature of protests and the real subversiveness in the apparent lack of a political program.
———
Anetta Mona Chișa and Lucia Tkáčová have been working in collaboration since 2000. At the heart of their collaboration lies their quest to find a means of reconciling the political with the aesthetic validity of art. Bojana Pejić writes their practice is “both visual and theoretical and does not rest upon the utopian dream of merging life and art, but opens up the possibility to think about both art and life differently. Working against our post-political and post-feminist universe, they convey their feminist scepticism by piercing the surface of Now, detecting in its depth the capillary working of power and questioning the effects they produce on art making and society as we know it.” (Pejić, 2019)
Their recent exhibitions include Floating Utopias, Lunds konsthall, Lund, 2020; Gegenwarten | Presences, city of Chemnitz, 2020; Relational Economies: Labor over Capital, The 8th Floor, New York, 2019; The Influencing Machine, Nicodim gallery, Bucharest (2019); a chaotiC MutaTion, a cAnvas Leak, sandwich gallery, Bucharest, 2018 (solo); Multilogues on the Now: On Health, Work and Emotions, Display, Prague (2018); a no, A voLcanic attaCk, a hiT, a Muse, Museumcultuur Strombeek/Gent, 2018 (solo); How Long Is Now?, KINDL, Berlin (2016); ah, souL in A coMa, aCt naive, atTack, GAK, Bremen, 2015 (solo).
They live and work in Prague and Vyhne.
Curated by Tamara Moyzes
