Je libo knihu?
Popovídali jsme si se studenty oboru Jazyková a literární komunikace, kteří k nám dochází natáčet podcast Je libo knihu. Jejich podcast si můžete poslechnout i zpětně a sledovat je můžete i na Instagramu.
Co vás k projektu JLK přivedlo?
S dovolením trochu poupravím otázku a zaměním zájmeno „co“ na „kdo“. K nápadu nás totiž přivedl vyučující na vysoké škole, který nevede semináře zcela klasickým způsobem. Preferuje totiž, když si věci zkoušíme na vlastní kůži. V předmětu teorie a praxe médií nám dal na výběr – sedět na seminářích a na konci semestru psát seminární práci, nebo si vymyslet nějaký projekt na podporu a propagaci českého jazyka a literatury (kolegové z minulých let udělali např.: instagramový profil, internetové stránky, kalendáře, …). Víceméně jednohlasně jsme se shodli, že projekt zní zajímavěji. Začali jsme přemýšlet, co by nás bavilo. Podcast byl prvním nápadem a opět jsme se s podcastovým projektem po diskuzi všichni shodli.
Co bylo nejtěžší zařídit? Na koho jste se obrátili o pomoc? S čím jste si nevěděli rady?
Když jsme tedy přišli na nápad podcastu, začaly se objevovat nové otázky – kde budeme nahrávat? Jak? Máme na to kapacitu? Již zmiňovaný doktor (vyučující) se zmínil o Centru uměleckých aktivit, které by nám mohlo pomoci s prostory i vybavením a technikou. V Centru byli všichni, se kterými jsme komunikovali, moc ochotní a poskytli nám prostory i s vybavením. Patří jim náš obrovský dík.
Nejtěžší je pro nás určitě technická stránka projektu – nahrávací technika, střihací technika apod. Děláme si srandu z toho, že jsme studenti literatury a technika jde tedy mimo nás (samozřejmě jde o stereotypní hlášku, ale v našich případech se tento stereotyp většinou potvrzuje). Jedna z kolegyň má známého, který s nahráváním zvuku má profesní zkušenosti. Byl tak hodný, že nám přijel ukázat krok po kroku, jak máme pracovat – my si vše sepsali a nafotili, ale i přesto se nám nahrávání a zapojování techniky nedaří na první pokus.
Také jsme zezačátku bojovali s názvem projektu. Věděli jsme, že chceme, aby se v něm odrážel i název námi studovaného oboru – JLK (Jazyková a literární kultura) a vzniklo tedy Je Libo Knihu (počáteční písmena se schválně píší velkým znakem, aby bylo jasnější, že je zkratka stejná, jako zkratka našeho oboru JLK).
Pomocí jakých nástrojů šíříte povědomí o projektu? Máte IG, kdo se o něho stará?
V dnešní době jsou skoro všichni na sociálních sítích. To nám v propagaci tedy dost pomáhá. Jak jste zmínila, máme instagramový profil, kde se snažíme být aktivní a inspirovat naše posluchače a sledující ke čtení. Dále náš projekt sdílel školní instagramový a facebookový profil. Celou propagaci tedy děláme skrze sociální sítě.
O Instagramové příspěvky se stará takzvaný „Výbor“ 4 kolegyň. Instagramové příspěvky aktivně tvoří 3 kolegyně a jedna pomáhá s gramatikou a jinými nápady. Další připravuje grafiku k nově vydaným dílům.
Hodláte v tom pokrčovat? Jaké máte s projektem plány dál? A jaké máte plány vy sami do budoucna? (co vás baví, další škola, práce?)
Toto je otázka, kterou jsme si nedávno na jedné z hodin teorie a praxe médií pokládali také. Ne všichni chtějí po prvním semestru ve tvorbě pokračovat, ale většina z nás se shodla na tom, že pokračovat chceme a že nás to baví.
Budoucnost podcatu je taková, že bychom ho rozhodně chtěli dále rozvíjet a posouvat dál. Máme v plánu z nejoblíbenějších epizod udělat série. Můžete se těšit třeba na sérii o náladových knihách, nebo na netradiční rozbory knih, a to nejen pro maturanty. Také bychom rádi přizvali nějaké hosty, ale to vše je zatím jen v řešení, tak nechceme moc prozrazovat.
Co se týče budoucnosti nás (jakožto jednotlivci), je to různé. Někteří z nás se chtějí vydat na žurnalistiku, další chtějí psát své prozaické, poetické i dramatické texty, někdo zmínil, že by ho bavila archivářská práce, jiné zaujala tvorba podcastu natolik, že by se mluveným slovem chtěl živit, někteří chtějí učit, pracovat v nakladatelství, v divadle a jiných kulturních institucích a v neposlední řadě chtějí kolegové vykonávat vědeckou činnost, přednášet na VŠ a pracovat v neziskovém sektoru.
Kolik se vás na tom vlastně podílí a jak máte rozdělené role? Kdo vybírá témata atd.?
Začínali jsme jako celá třída – to nás bylo 13. S koncem semestru se náš tým zúžil na 11 osob, kdy jich je pár váhajících a rozhodujících se, zda chtějí pokračovat. Někdy je v takovém počtu těžké se shodnout, dohodnout a vymyslet něco, s čím souhlasí všichni. Díky tomu ale podcast může být různorodý a najde se v něm opravdu skoro každý čtenář.
Role máme rozdělené následovně: všichni chodíme do studia a nahráváme. Někdo má více času, témat k mluvení a odhodlání, tak nahrává častěji, někdo mluví na mikrofon nerad a věnuje se více postprodukční práci. Dále máme Instagram, o který se stará již zmíněný Výbor. Stříhání se věnuje 5 z nás a střídáme se podle toho, jak to komu časově vychází. Také máme jednu vedoucí, která se snaží řídit diskuze, když je potřeba, tak rozděluje práci, komunikuje s Impulsem apod.
Co se týče výběru témat, snažíme se, aby byla různorodá. Každého z nás baví něco trochu jiného a vybíráme si sami, o čem chceme mluvit. Někoho napadne téma, návrh napíše do našeho skupinového chatu a ostatní se k němu vyjádří a utvoří se skupinka 2-3 osob, která dané téma zpracuje a nahraje.
Museli jste se toho určitě hodně naučit a jak to bývá, učíte se dál za pochodu, jste za to rádi? Změnil se váš názor/postoj k nějaké činnosti nebo povolání díky tomu, že jste si to ted sami vyzkoušeli?
Za zkušenost jsme všichni moc rádi. Nikdo z nás si nedokázal představit, jak náročné bude vůbec přijít na to, jak technicky správně podcast nahrát. Také si někteří z nás uvědomili, jak těžké je spravovat sociální sítě – nejen obsahově, ale i graficky, aby zaujal sledující.
Co byste vzkázali studentům a mladým lidem, kteří chtějí začít točit podcast? Máte nějakou radu, povzbuzení, tipy?
Určitě je důležité tvořit s fajn partou. Všechny nás (včetně našeho kantora) překvapilo, jak dobrý kolektiv jsme a že si vše dokážeme říct, konstruktivně zkritizovat, pomoct si.
Naše rada zní – i když se vám nepovede nahrát podcast na 3. pokus, neházejte flintu do žita a zkuste to počtvrté, jednu to vyjít musí (čerpáme z vlastní zkušenosti).
Obrňte se trpělivostí, dobrou technikou (to je základ) a fajn lidmi, pak se vám bude pracovat dobře.