ZÁKLADY ČINOHERNÍHO HERECTVÍ
Termín: KVĚTEN – ČERVEN 2020 – čtyři sobotní semináře vždy od 10:00 do 18:00 hod.
KURZ SE PŘESUNUL, ZAČÍNÁME OD 30. 5. (původně 2.5.) – kurz je již naplněn!
Místo konání: Centrum uměleckých aktivit, Tomkova 139, Hradec Králové
Cena: 2.000,- Kč (celkem za všechny čtyři sobotní semináře)
Seminář provede své účastníky základními postupy, které formulují směr výuky činoherního herectví na Divadelní fakultě JAMU. Představí základní problémy hereckého výrazu a pedagogické principy, jimiž je možné tyto nesnáze řešit a své schopnosti v tomto směru dále rozvíjet. Práce na jednotlivých hereckých dovednostech bude představena i na vybraných divadelních textech. Seminář je rozvržen do čtyř celodenních sobotních bloků v průběhu května až června.
1.blok – Jevištní existence (autenticita) – 30. 5. 2020
Tajemství herecké přesvědčivosti tkví ve schopnosti: nepředvádět se, ale existovat. Herectví nespočívá v mimické nebo gestické ilustraci textu, ale v hledání toho, co mu předchází – tedy v uvědomění si situace, v níž se postavy nacházejí. Základním prostředkem je jednání v prostředí „já v daných okolnostech“ (tedy: skutečný „já“ ve vymyšlené situaci). Trénuje se: jevištní pozornost; představivost zaměřená na rozvíjení daných okolností; hledání důvodů k jednání; uvěření nečekané reakci.
2.blok – Dramatický konflikt (párové etudy) 6. 6. 2020
Základem činoherního divadla je dramatický konflikt, v němž se jednání postav dostává do vzájemných kolizí. Herecké prožívání ve vypjatých okamžicích se prohlubuje zesilováním motivací a zvyšováním překážek, nikoli vnějším exponováním výrazu. Tato dovednost se opět trénuje v prostředí „já v daných okolností“ a závisí na schopnosti vyhledávat a domýšlet dramatickým situacím okolnosti tak, aby byly vyhrocené. Cvičí se pomocí improvizovaných párových etud, pro které si účastníci připravují vstupní vyhrocené okolnosti, nikoliv průběh jejich řešení.
3.blok – Vnější charakterizace (napodobování) 27. 6. 2020
Ve stylizovaných divadelních žánrech se využívá i nadsázka ve vnější charakterizaci postav, která může vycházet i z mimetické inspirace vypozorované v jeho okolí (tj. z napodobování). Opakováním konkrétních odpozorovaných detailů vnějšího projevu lidí (zvířat) se herec pomocí empatie vciťuje do jejich vnitřního světa a dokáže si navodit jejich konkrétní rozpoložení. Vedle významného zdroje inspirace je tak napodobování i cestou k přetělesnění: herec se stává někým jiným, aniž by přestal být sám sebou.
4.blok – Rytmická struktura (kontrast) 28. 6. 2020
Působivost fixovaného divadelního tvaru z velké části záleží na střídání různých rytmů. Ty můžeme využívat jak v rovině horizontální kompozice (v rámci času divadelního vyprávění), tak i v rovině kompozice vertikální (v různorodém vrstvení postavy). Pro herce je například náročné udržet své postavy i ve vyhrocených vzájemných konfliktech v rozdílných rytmech.
Lektor:
doc. MgA. Lukáš Rieger, Ph.D.
Od roku 2003 působí jako pedagog herectví, od roku 2014 jako vedoucí ateliéru činoherního herectví na JAMU Brno. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní zkušenosti patří stáž na tradiční ruské herecké škole – Institutu Borise Ščukina v Moskvě. Pohostinsky účinkoval v různých brněnských divadlech, od roku 2006 je hercem nezávislého divadla BURANTEATR.